2011

        Letos jsme ušetřeni pár nudných kilometrů z města, parkujeme totiž v místě ubytování, na Boudě U Bílého Labe 1000m, kde jsme strávili první noc. Vyrážíme kolem deváté ráno směle vzhůru doprovázeni slunečními paprsky po modré až na Luční Boudu. Vcelku mírné stoupání se zbytky sněhu utíká svižně a tak po půldruhé hodince již sedíme u Luční Boudy a hledíme na vrchol Sněžky. Nikde nikdo, obloha bez mráčku, nevídané, zkrátka nádhera. Po malé pauze vyrážíme tedy dále osamoceni na Sněžku, stejně jako loni pod patou hory se k nám nabalují hordy převážně polských svátečních turistů a tak cesta vzhůru je pomalá s ohledem na kluzský sníh, led a bláto a úzkou cestu. Přesně v poledne jsme na vrcholu Sněžky 1602m. Je zde náležitě přelidněno, ale panorama je úžasné. Cesta zpět dolů byla ještě horší, kdybychom poněkud na hranici slušných mravů nepředběhli zájezd polských důchodců v "polobotkách", pak bychom sestupovali snad hodinu. Tak hodinu po poledni se dole u bývalé Obří boudy odkláníme po červené na hřebenovou cestu ke Slunečním kamenům. Turisti pomalu řídnou a nám se odkrývají pěkné scenérie k polským sousedům. Cesta zde po hřebeni je kamenitá a terén se sněhem a blátem zpomaluje tempo. Po druhé hodině odpolední míjíme Sluneční kameny a kráčíme postupně dál hřebenem až na Špindlerovu Boudu. Po krátké zastávce na polévce pokračujeme po asfaltu na Petrovu Boudu, kterou míjíme kolem půl páté. Pokračujeme přes Dívčí kameny a Mužské kameny s krásnou vyhlídkou až k rozcestí a dále pak dolů na Martinovu Boudu, kde je cíl sobotní cesty. Večerní focení západu slunce se tentokráte nesetkalo s ohlasem, Petr nikoho nepřesvědčil na večerní tři kilometry ;-).
      Druhý den se ochladilo a okolí leží v mracích. Zavčasu po snídaně vyrážíme zpět vzhůru k rozcestí nad Martinovku, kde se přidává slušný vítr. Není moc vidět. Vyrážíme po červené směrem na Sněžné Jámy. Hřebenová severní cesta nahrává větru a tak postupně se přioblékáme. Cesta je pěkná a utíká, ikdyž není nic vidět. Po nějaké době měníme plán cesty s ohledem na počasí a u České Budky 1417m odbočujeme k prameni Labe. Vynecháme tak dnes Voseckou Boudu, na kterou se chtěl Petr tolik podívat. Od pramene za stejného počasí jdeme postupně k Labské Boudě a dále zpět po zelené na Martinovku, pak přes Prádlerovy Boudy, kde dojídáme zbytky zásob a dáváme si čaj s rumem. Cesta pokračuje dále přes Ptačí kámen 1258m na Petrovu Boudu. Dále pak sklesáme na Špinlerovu Boudu a odsud již pozvolna po zelené a pak žluté klesáme nad Čertovým dolem k Boudě U Bíleho Labe, počasí se zlepšuje a jsou vidět vršky a modré nebe. Trochu nás mrzí zkrácení hřebenové trasy. Dolů dorazíme před třetí hodinou. Byl to velmi vydařený víkend a pochválena budiž Petrova organizace, naplánování a zajištění ubytování, které bylo výborné. Našlapanáno celkem asi 40 Km. (TK)

        Letošní druhý ročník v Krkonoších potvrdil úspěch a stal se tak první akcí v horách. Zpravidla je uskutečněn v prvním květnovém víkendu po otevření tras jinak turistům přes zimu uzavřených. Sestava je zatím stabilní, jezdíme ve čtyřech ( Tomáš, Petr, Honza a Jarda ), když zdraví, počasí a povinnosti dovolí. Trasa pochodu se bude měnit každý rok a není vyloučeno, že dojde i k jejímu prodloužení o den třetí či přesunu do okolních Jizerských hor. Za vznik této dnes tradiční akce můžeme poděkovat především Petrovi, který má vše pod palcem a vše po organizační stránce na starosti.

Poslední aktualizace: 12.5.2011

(TK)2011