2012 
|
Během posledních pár dnů za notné dávky slunečního svitu ubylo na hřebenech Krkonoš přes metr sněhu a tak letošní přechod bude podobný tomu loňskému. Tedy relativně schůdný a bezpečný. Tentokráte vyrážíme v pátek podvečer z Horních Míseček po zelené na Dvoračky 1125m, kde budeme prvně spát. Lesní vlhká cesta pozvolna stoupá a v druhé polovině pod Kotlem již leží na cestě všude sníh, je mokrý a v nejednom případě se proboříme hluboko skrz do mokra valící se vody z tání. Je to někdy až o kotník. Po hodině a půl jsme za světla na místě. Ubytujeme se a povečeříme skoro sami v restauraci. Večer byl chladný a ani večerní doutníky kluky nezahřály ;-).
V sobotu ráno nás vítá slunce v oknech a tak nabiti elánem a po časné vydatné snídani dle plánu vystoupáme na rozcestí U Růženčiny zahrádky 1367m, odkud se odkryje pohled na pláně, kde již leží povětšinou sníh. Vpravo ve velké dáli vidíme Sněžku a Luční Boudu, náš cíl. Je to kus cesty. Přes Labskou Louku dojdeme k prameni Labe, který leží však schován někde pod sněhem. I letos vynecháváme Voseckou Boudu s vidinou obtížnější cesty ve sněhu a přes Českou Budku po červené magistrále dojdeme až na Sněžné jámy 1480m. Díky počasí působí tentokrát velkolepěji. Zde nás docela překvapilo, jak na severu hor je málo sněhu, kamenná cesta byla odhalená a tempo se mohlo zvýšit. Začínáme potkávat i více lidí, převážně Poláků. Lehce fouká a cesta utíká, míjíme postupně oboje kameny, kde též pojíme naše zásoby, aby na váze v báglu ubylo a pokračujeme k torzu Petrovy Boudy. Poslední hup a po chvíli nás v dáli vítá již Špindlerova Bouda, kde se zastavíme na pivko. Po krátké pauze nás čeká poslední stoupání na hřeben. Zde využijeme dřevěné lávky k posezení a ochlazení nohou v ledové vodě ženoucí se pod ní. Netrvá to dlouho a míjíme Polední kámen, pak polská jezera a cestou s přibývajícím sněhem a velkému množství se valící vody pod ním a v travinách kolem dojdeme k rozcestí na Luční Boudu. Vše je hodně vody. Inu tání. Byli jsme rychlejší oproti plánu, avšak myšlenka na Sněžku byla zapuzena a zamíříme pod zatahující se oblohou azimutem k boudě rozbředlým tajícím sněhem. Venkovní sezení je také pod sněhem a tak se ubytujeme, dáme rychlou sprchu a vyrážíme na teplou večeři. Kolem šesté začíná lehce pršet a tak to byl dobrý nápad, být v suchu, navíc Petra v závěru rozbolela pata. Nejlepším místem pro strávení večera byla relativně prázdná, trochu "vyjedená" restaurace ;-).
Nedělní ráno se halí do mlhy a je pár stupňů nad nulou. Po snídani vyrážíme po nám známé červené do Špindlerova Mlýna 700m, přes vyhlídku Krakonoš 1420m a pak pod Kozími hřbety padáme rychle lesem dolů do údolí. Postupně začíná svítit slunce a je příjemně. Ve městě dáme rychlé pivko a již vyrážíme strmým stoupáním na Horní Mísečky 1050m. Rychlé tempo a ne příliš kilometráže pro dnešní den bylo důvodem, že kolem jedné jsme u auta. Poobědváme a jedeme domů. Letos to náramně vyšlo s počasím. Našlapali jsme něco kolem 40 km.
(TK)
|
Letošní třetí ročník v Krkonoších se opět vydařil a započal letošní výlety do hor. I tentokrát se povedl uskutečnit v prvním květnovém víkendu bez ohledu na množství zbytků sněhové nadílky ze zimy. Sestava byla opět stabilní, my čtyři ( Tomáš, Petr, Honza a Jarda ) a vcelku byla i dobrá kondice. Sice se loni koketovalo s myšlenkou Jizerských hor, ale Krkonoše to opět vyhrály. Tentokráte jsme přespali a ubytování si tak vyzkoušeli na Dvoračkách a na Luční Boudě.
Dík patří opět Petrovi, který má vše pod dohledem a vše po organizační stránce na starosti a Járovi za přepravu z Prahy. |
