2013

        Po dvou letech jsme si zopakovali ubytování a spíme zase na boudě u Bílého Labe 1000m , kde jsme byli skoro jediní hosté v této okurkové sezóně, jak si stěžoval pan provozní :-). Povečeříme, poklábosíme s personálem a jdeme spát. Letos s námi nemohl však jet Jarda se zdravotních důvodů a tak jsme tři. Ráno po obligátně pestré snídani na této chatě, vyrážíme kolem deváté vzhůru údolím Bílého Labe vzhůru. Sníh na modré již nebyl skoro patrný a tak cesta na hřeben byla kupodivu svižná. Jen vzduch byl jako pod pokličkou a tak bylo teplo a o pocení nebyla nouze :-). Těsně před Luční Boudou nás uvítaly sluneční paprsky a vydržely asi půl hodinky hřát. Chvíli posedíme na Luční Boudě 1413m a ochutnáváme místní pivo, uklízíme zbytečné návleky a bundy, a hledíme na vrchol Sněžky, který letos vynecháme, neboť máme totiž namířeno na polskou stranu. Restaurace je prázdná. Po malé pauze tedy vyrážíme po žluté k jezeru Maly Staw.
        Již při vstupu do Polska, nás nemile míjeli obrovské davy turistů, cesty zde byly až nevídaně na tuto roční dobu frekventované, celé rodiny v botaskách se valily po kamenitých chodnících. Míjíme jezero obležené lidmi a tak si svačinu dáváme až dále na poklidné části cesty. Jdeme dál po modré, míříme na Polanu, rozcestí, kde konečně řady lidí řídnou :-). Ztrácíme se v lese a stoupáme po místy dřevěných lávkách stále vzhůru. Když konečně mineme odbočku na Sluneční kameny, tak jdeme již osamocení po zelené. Opravdu jsme zde potkali jen jeden pár. Již víme proč, cesta byla vodnatá s bahnem lemována, pohyb s kamene na kámen, kořeny a místy neudržovaný porost dělal z této cesty, cestu asi poněkud méně "neoblíbenou! a bez vyhlídek jako je tomu na červené nad námi vedouc po hřebenu ;-). Však i my si ji podruhé nedáme, červená je lepší :-). V závěru přijde stoupání a napojení na červenou před sestupem ke Špindlerovu boudě. Posedíme u polévky, trochu doplníme tekutiny a vyrážíme po standardně nepříjemném asfaltu na k torzu Petrovy boudy. Nic se tu nezměnilo. Pokračujeme přes Dívčí kameny a Mužské kameny, kde oblačnost již výhledy neumožnila. Od rozcestí s bivak chatkou pak spadneme dolů na Martinovu boudu, kde je cíl dnešní cesty. Sněžné Jámy si necháme na neděli, kde bylo avizováno pěkné počasí. Večerem na Martinovce nám provázel bezva vrchní, který si Petra každoročně pamatuje ;-).
        Žel bílá hustá oblačnost ráno a vidina deštivého dne nás nakonec nasměrovaly jen dolů. Petr navíc dostal svoji vyrážku a tak nebyl nadšen. Sejdeme tedy dolů přes Prádlerovy boudy, které jen mineme, protože jsem krátce po snídani a stoupáme hned dále přes Ptačí kámen 1258m a pak dolů na Petrovu boudu. Dále pak sklesáme již pozvolna po zelené a pak žluté nad Čertovým dolem k boudě u Bíleho Labe, počasí se tradičně zlepšuje, ale vršky stále halí oblačnost. Po poslední Kofole :-), jedeme letos brzy domů. Našlapali jsme něco kolem 35 km. (TK)

        Po čtvrté naše nohy brázdí první květnový víkend hřebeny Krkonoš, aby zahájily letošní sezónu turistiky. Díky masivnímu oteplení během posledních dnů, sněhu ubylo natolik, že cesty byly více než schůdné :-). Naše sestava byla neměnná, ale nakonec jsme jeli jen ve třech ( Tomáš, Petr a Honza ) neboť Jarda nečekaně ochořel. Příští rok se určitě povede. Oproti každoroční Sněžce se letos šlo přes polskou stranu kolem jezera, abychom vyzkoušeli i jinou cestu. Ubytování i letos nezklamalo a obě chaty můžeme vřele doporučit. Petr jako náš "kapitán", vše i letos vymyslel a po organizační stránce zajistil včetně dopravy. Poděkování patří za toto tedy jemu.

Poslední aktualizace: 5.5.2013

(TK)2013