11/2014


 
 
 
 
 

        Po delší pauze jsme opět uskutečnili za ryze inverzního listopadového počasí výstup na vrcholSněžky a pozorování zapadajícího slunce. Letos jedeme jen sami s Petrem, akce byla narychlo nastřelená a tak ostatní zkrátka nemohli. Ani tentokrát tomu není jinak a vyrážíme z Pece pod Sněžkou a jelikož, nám chybí už jen jedna nevyzkoušená výstupová cesta nahoru, nepůjdeme do Obřího dolu jako minule, ale po žluté směrem na Růžohorky a pak zelenou až k hřebenové cestě a Boudě s kiosky. Odsud pak stoupá žlutá kopírující nově postavenou lanovku kolem Růžové hory až na vrchol. Plné parkoviště v Peci nám již malinko napovědělo, že hory jsou plné lidí a že to bude asi nahoře jako mraveniště
        Počasí nám přeje, oblačnost je však jinde, než jsme si přáli, není patrná již při výstupu jako tomu bylo v minulých letech a tak kdo ví, jak to bude večer s focením. Míjíme opravdu spousty lidí na sestupu, dnešní sváteční den a právě asi i nová lanovka vylákala hodně zvědavců s celými rodinami. Bylo to samé vyhýbání a řvoucí děti. Na první zátah dorazíme až k občerstvení na Růžohorkách. Praská to tu ve švech, ani si není kam sednout. Dáme si rychlé pivo, malou svačinu a po chvíli prohřívání na slunci vyrazíme dál. Mírně zvlněná solidní cesta letí až k sedlu po vrcholem, kde více jak tři stovky schodů, především mě s nedostatečnou průpravou potrápily na cestě k dnešní metě. Jen kilometr to byl od rozcestí, ale stál za to :-). Lidi mizí, nahoru nejde nikdo a dolů zbytky. Jsme nahoře kolem čtvrté, fouká a máme pár minut času, než ta oranžová koule zmizí za obzor :-). Oblékáme na sebe vše co máme a čekáme, vrchol se pomalu vylidňuje a jen pár lidí čeká s námi. Modrá se mění ve fialovou, přímé slunce vše zabarvuje do teplých odstínů oranžovočervené. Nádhera. Dopijeme termosku s čajem, jediné teplo ;-). Vše je stejné jako jindy, pár minut na pořízení záběrů a je hotovo, šeří se a ochlazuje. Vítr foukal takový, že stativ s foťákem se chvěje a dlouhé časy ztrácejí význam. Každopádně, ta pravá nízká bílá inverze bohužel nebyla, tedy asi ano, ale před dvěma dny ;-) a my tu jsme dnes. Zážitek byl o to ochuzen. Šeří se, na úplnou tmu jako obyčejně nečekáme. Balíme a klesáme ve směru evidentně nových nerezových řetězů. Po asi dvaceti minutách míjíme pohledem Slaski Dom a nasazujeme čelovky u odbočky do Obřího dolu. Pomalu se boříme do temnoty. Kužel světla má prostor a neruší ho ani oblačnost, mlha či mrholení. Cesta je letos suchá a tak se jde rychle, neklouže to jako tomu bývá, když je sníh a mrzne. Rychlý sestup. S příchodem na asfaltovou cestu, přichází tma a citelný chlad, umocněný vlhkem z okolní Úpy. Ještě jedna svačinka, poslední. V sedm jsme v Peci u auta a po chvíli vyrážíme do Prahy. (TK)

Poslední aktualizace: 31.11.2014

 

(TK)2014