FOTOARCHIV
|
Letošní novoroční přechod kopce Lovoš se uskutečnil raději později, abychom měli jistotu, že budou nahoře mít otevřeno. Takže tentokrát jedeme dne 15.ledna. Taktéž
byla změněna trasa přechodu oproti dosavadnímu a to tak, že spolu s kopcem Lovoš 570m se přejde i kopec Milešovka 837m s příslibem trochu náročnější túry. Za klasického letního počasí a
na lehko oblečeni bychom trasu zvládli mnohem snáze a rychleji, ale i přesto, že nepřízeň terénu byla "zajímavá", tak nám to bez potíží vyšlo dle plánu. Škoda byla ta, že se nemohl zúčastnit Michal a tak jsme jen ve čtyřech.
Vyjíždíme velmi ranní vlakem z Prahy, abychom získali čas. Obec Žim, ze které vycházíme kolem deváté hodiny je asi šest kilometrů vzdálená od Milešovky, kterou
překročíme letos jako první. Počasí je od rána zatažené, ne však větrné, prudké tání v předcházejících dnech, vyvolalo záplavy a tak terén se často měnil na bahnem podmáčený, sněhem spolu s ledy kluzký a se všudepřítomnými mokřinami
zajímavý rébus s hledáním nejvhodnější stopy kudy a jak jít dále :-). Právě cesty se často měnily v málá sběrná koryta pro stékající vodu ze svahů. Pokračujem po červené, mineme obec Bílka a zamíříme do lesů, ve stoupání se trháme, jako první je nahoře na vrcholu Honza s Petrem.
Po chvíli za nimi dorážím já s Tondou. Chlapci již však hodují v místním bufetu a v teple, přidáváme se, byť máme vlastních zásob, teplá polévka přišla k duhu. Po ohřátí jsme se jali udělat si v závětří blízské budovy náš oblíbený grog ;-). Vařili jsme hned dvakrát
jak nás potěšila trochu náhodou vysvitnuvšího slunka. A šel pěkně do žil! ;-) Asi po hodině a půl odpočinku vyrážíme dolů po modré směrem na Lovoš. Cesta bylá táhlá, do značné míry v údolí po tvrdém podloží asfaltových cest. Asi v půli procházíme obcí
Velemín a míříme do Opárenského údolí pod Lovoší odkud je to již nahoru jen kousek :-). Obecně každý krok na dnešní cestě v kluzkém terénu stál síly krokou dvou a tak se trochu již projevovala
malá únava, zejména u Toníka. Často míjíme stopy po velké vodě, ale koryta potoků pomalu klesají. Závěrečný výstup na Lovoš, který známe skoro nazpaměť bral sil, klouzalo to, buď tu byl led, mokrý težký sníh a nebo voda :-).
Dopíjíme poslední zásoby pití a tešíme se na bufet na vrcholu, kde s ohledem na čas, můžeme i hodinku posedět, tak abychom stihnuli rozumný spoj v Lovosicích. Tak se i stalo, někdo měl buřta, někdo jen čaj, poklábosili jsme s místními a
vyrazili po zelené dolů. Čelovky nebyly nutné, cesta dolů však byla zoufale kluzká. Jakmile míjíme první chatky, padá soumrak a posléze i rychle tma. Na nádraží jsme dorazli včas a tak zbylo i na likvidaci zbytků rumu vařením dalších báječných gročků ;-) na perónu nádraží.
Po chvili je vlak tu a my nasedáme :-). Letos to byl mimořádně dobrý první výšlap. Našlapanáno asi 24 Km. A zde je mapa a rozcestníky na trase. (TK)
|
Přechod přes kopec Lovoš se stal v posledních letech naším novoročním startovním počinem pro turistickou sezónu. Sestava čítala kdysi dva lidi a v současnosti nás jezdí pět kamarádů ( Tomáš, Petr, Honza, Michal a Toník ), když zdraví, počasí a povinnosti dovolí. V počátcích se zdolal vždy jen kopec samotný, stačilo to, nebo také záleží na výkonostní náladě výpravy, později, aby to nebylo tak krátké ;-), přibyl kus cesty k Porta Bohemica, který vymyslel Petr, aby to ozvláštnil a prodloužil.
A právě tuto část cesty jsem letos já vystřídal za přidaný přechod přes druhý vrchol kopce Milešovky. A jak se ukázalo po letošním úspěchu, je to pěkný celodenní výšlap, opět trochu náročnější, takže nám to nepochybně na pár let snad vydrží ;-). |
