2011
FOTOARCHIV
|
Rok s rokem se nám sešel, abychom opět uskutečnili tradiční náš novoroční přechod kopce Lovoš a to v delší variantě spolu s Milešovkou jako v loňském roce. Nadšeni vyrážíme velmi brzy ráno 21. ledna časným vlakem tak, abychom byli v obci Žim, tedy místě odkud vyrážíme, co možná nejdříve. Den je v zimě krátký a minulý ročník to časově vycházelo akorát a tak letos to neměníme a doufáme, že budeme rychlejší. Naše oči z oken vlaku marně hledaly sníh v okolí, takže i letos to asi bude na vodě a blátě. To jsme však ještě netušili, že avizovaný déšť pro dnešní den bude tentokrát milosrdný a obdaruje nás sněhovou nadílkou v druhé polovině dne.
Teple oblečeni vyrážíme tedy ze Žimi po půl deváté ráno. Cesta nám pěkně utíká, máme i vyšší tempo nežli v loni, nejen díky schůdnějším cestám, ale i Mišákovi, který opravdu nasadil a dral se k vrchařské prémii a my slepě za ním ;-). Za chvíli míjíme nudnou pasáž s asfaltem, silnici kde je člověk jak na střelnici, a pak odbočíme směrem k obci Bílka. Za ní již začínáme konečně stoupat lesem k Milešovce. Cesta pokryta dvěma centimetry sněhu skrývala ledové kluziště, zejména na cestách. Výstup byl tak trochu fyzicky náročnější, ocenil jsem hole, které jsem si pro tento případ vzal a v ledu tak krok dobře fixovaly. Beztak byl na vrcholu první Honza s Mišákem, pak Pete a já s Toníkem jsme dorazili opět jako poslední. Na Milešovce 837m je lehce pod nulou a trochu to tu fouká. Společně si to zamíříme do místního malebného bufetu, kde jsme strávili půl druhé hodiny za střídání spotřeby pivka, "dětského" grogu, polévky a klobás. Bylo to třeba se ohřát a nasytit. Avšak zavlhlému oblečení to k uschnutí nestačilo.
Vyrážíme dolů po modré směrem k Velemínu. Cesta dolů byla ještě horší, kluzká jako čert, ale korzováním zleva doprava po okolních svazích jsme sestoupali. Následovalo podloží asfaltové cesty až k Velemínu doprovázené výhledem na blížící se Lovoš. Po chvíli procházíme obcí, začíná lehce sněžit. Na cestě do Opárenského údolí již řádně chumelí. Sněhu přibývá. Hledáme vhodné místo pro vaření, čímž se stala až zřícenina hradu Oparno, kde se schováme. Kluci dráždí nové vařiče, aby teplý grog a griotka byly co nejdříve. Po hodince je vše vypito a tak vyrážíme na Lovoš. Je to již jen kousek, navíc si cestu zkrátíme od zříceniny oproti značení. Stále chumelí, vlhký mokrý sníh se lepí na moje brýle. Fotit se skoro nedá. Cesta je krásně zasněžená a naše stopy se boří jako první do čerstvého sněhu. Po třetí hodině odpoledne jsme nahoře Lovoše 570m. Uděláme vrcholovou fotečku za pěkného sněžení a hurá do tepla. Zde se dozvídáme konečně, že každý druhý víkend po novém roce je zavřeno a tak konec ledna je termínem výtečným i pro další ročníky. Popili jsme více jak pojedli ;-) a vyrážíme do údolí na vlak, který před šestou jede z Lovosic. Stále sněží, cesta klouže, ale utíká. Ještě poslední nudná pasáž cesty městem a jsme na nádraží. Takže se to letos opět náramně vyvedlo.
(TK)
|
