2013


 
 
 
 
 
 
2012
2011
FOTOARCHIV

        Třetí letošní víkend připadnul již tradičně na novoroční přechod Lovoše. Trasa byla stejná jako v roce loňském a jen namísto sněžení nás letos provázel pěkný vlezlý mráz. Celý den bylo kolem 8 stupňů pod nulou. Sněhu bylo málo, jen do pár centimetrů a cesty byly nádherně prázdné, skoro nikoho jsme nepotkali. Asi zima dost lidí odradila. Jen s pozdějším odjezdem z Prahy, díky mému přehmatu, jsme měli dvouhodinový skluz a tak bylo rozhodnuto, že sestup z Lovoše bude na čelovky, na vlak pozdější v osm večer. Nikdo nic nenamítal :-). Ve vlaku jsme si dali slivku na kuráž a čekali, kdy už tam budeme.
         V půl jedenácté ráno vyskočíme z vlaku. Nasadíme svižné tempo po červené a cesta od Žimi pěkné utíká. Tu a tam je pod sněhem led, ale nic katastrofálního, zažili jsem horší. Díky absenci hlubšího sněhu, či čistého ledu, se jde lehčeji, tudíž mnohem rychleji a tak míjíme silnici a po hodině jsme na rozcestí v obci Bílka. Milešovka je stále zahalena oblačností a nepřibližuje se. Stoupáme svižně vzhůru, cestou pod krásnými bílými korunami větví stromů a po necelé hodince jsem i já jakožto poslední na vrcholu Milešovky 837m. Letos to stoupání nějak rychle uteklo. Místní prázdný bufet se stálým každoročním personálem nás uvítal a poskytnul na chvíli trochu toho tepla a občerstvení. Čas sice neřešíme, ale přesto strávíme tu jen polovinu času co loni a to byla hodina a půl.
        Při odchodu z vrcholu nás na pět minut olíznou paprsky slunce, nádhera. Kluci se z radosti začnou koulovat :-). Sestupujeme dolů k Velemínu, koryto cesty je vyjímečně schůdné, ani žádný navátý sníh a tak rychle klesáme. Rovinou po asfaltu a s výhledem na Lovoš pak dorazíme do Velemína. Na jehož konci se stáčíme vlevo do Opárenského údolí. Postupně míjíme most, náš časový mezník a pomalu hledíme místo na vaření. Jsou tři hodiny odpoledne a před klesáním do Oparna, posvačíme a povaříme grog. Mělo dojít i na kávu, ale tu si dáme později. Zříceninu letos vynecháváme, nefouká totiž a tak jsme jen na okraji cesty, kde je příjemně. Už je to jen kousek na chatu na Lovoši. Při stoupání, začínáme spekulovat, že by se dal stihnout vlak jako loni, díky tempu a menším pauzám. Je půl páté a vrchol Lovoš 570m je náš. Pořídíme si tradiční fotku a jdeme na chvíli dovnitř se ohřát a na jedno pivko. Jsme rozhodnuti, jít dolů a nezdržovat se. Dvacet minut v teple uteče a my vyrážíme za šera dolů. Netušíme, že zrychlené tempo zpočátku kritizované nám nakonec pomohlo k tomu, že jsme dorazili na nádraží tři minuty před odjezdem vlaku :-). Poslední půlhodina městem je vždy „utrpením“ a možná s tím souvisí i ono občas užívané rčení „Dlouhé jako Lovosice“ ;-). Zde je příměr namístě. Letos nám to parádně vyšlo a užili jsme si to. (TK)

Poslední aktualizace: 20.1.2013

(TK)2013