2013
2012
2011
FOTOARCHIV
|
Každoroční přechod Lovoše připadnul na třetí víkend tohoto roku, kdy bílá zima si vzala prakticky skoro dovolenou a tak sníh nikde není. Trasa byla opět stejná jako loni a cestou nás provázelo všudypřítomné bláto, kdy boty těžkly a terén klouzal jako na ledu. Celý den bylo nad nulou, krajina halíc se do mlhy s jemným mrholením nám nedovolila se náležitě kochat pohledy kolem. Letos jedeme jako v roce 2012 z Prahy dříve, abychom měli čas a byli na pohodu. I s výlukou a pár panáčky ve vlaku jsme v Žimi na čas.
Před devátou vyrážíme od nádraží. Nasadíme svižné tempo po červené jako obvykle a od Žimi to pěkné utíká. Tu a tam je pod listím snad „tuna“ bláta a tak cestu křížíme jak se dá, ale led je horší. Jdeme rychle, nohavice hnědnou a boty těžknou. Po hodině jsme na rozcestí v obci Bílka. Nic není vidět, mlha je všude. Vlhkostí a pod drobným mžením nám vlhnou vlasy – tedy těm co je mají ;-). Před nástupem u laviček si dáme panáčky na chuť a na kuráž a pak svižně stoupáme vzhůru, cestou již poněkud bílou, bláto tu totiž již není. Netrvá dlouho a jsme na vrcholu, Rybaříci již na nás čekají u nové hospůdky. Milešovka 837m je naše. Letos jsme šli rychle, neklouzalo to tolik jako v minulých letech. Vyzkoušeli jsme nové služby a musíme konstatovat, že „dole“ v bufetu je lépe. Pivo určitě. Tady je jen větší teplo a více místa. Nabídka však pokulhávala. Čas dnes neřešíme a tak klidně posedíme. Inverze je vysoko a tak úžasné pohledy po okolí nám neumožnila :-(. Nabrali jsme sezením skluz padesáti minut oproti plánu.
Sestupový žlab cesty je letos schůdnější a tak za chvíli jsme dole u rozcestí, kde poprvé povaříme grog. Padla celá láhev :-). Dojedly se Toníkovi buchty :-). Pak rychle klesáme sestupem dolů k Velemínu, kde jsme skutečně za chvíli. Přijde odbočka vlevo do Opárenského údolí a ta již nás žene pod most a dál k Oparnu. Postupně míjíme onen most, náš časový mezník a plánujeme další místo na vaření. Skluz je menší, ale je rezervat a tak a opět před klesáním do Oparna u odbočky ke zřícenině hradu, posvačíme a podruhé povaříme grog. Mělo to grády a druhá láhev mizí, došla i Griotka :-). Zříceninu i letos vynecháváme, trochu se snažíme dohnat skluz. Už je to jen kousek na chatu na Lovoši. Při stoupání se roztrháme, jdeme rychle, a tak nahoře jsme ve stejný čas jako loni. Je po třetí a vrchol Lovoš 570m je náš. Pořídíme si tradiční fotku a jdeme na chvíli dovnitř se ohřát a nasytit se. Poklábosíme s hostinským a čas nám uteče. Za šera vyrážíme dolů. Bláto a strmý sestup byl zde hrozný, ještěže bylo šero a nebylo vidět na zdevastované boty pod kily bláta. Nikdo nespadnul a tak nás do vlaku určitě pustí ;-). Poslední část cesty od šraněk městem bylo opět utrpením, psychickým tedy spíše. Čtvrt hodinu před odjezdem vlaku stojíme na nástupišti :-). Jsme tu včas. Toník byl vesel více, za to mohou dvě závěrečná pivečka na Lovoši a celodenní „popíjení“. Letos nám to opět náramně vyšlo a užili jsme si to.
(TK)
|
